S Prof. MUDr. Milanem Kvapilem, CsC., MBA, přednostou Interní klinikyFakultní nemocnice Motol, místopředsedou České diabetologické společnosti, prezidentem Diabetické asociace České republiky o současném dění kolem diabetu v České republice.
Neustále narůstá počet nově diagnostikovaných diabetiků. Jaký je stav nyní?
Mnohem více přibývá pacientů 2. typu, zhruba je to 90 % všech pacientů. Jestliže ke konci předloňského roku bylo registrováno 825 000 pacientů, přibližně 70 000 jsou z toho diabetici 1. typu. Z hlediska každoročního přírůstku je 90 % diabetiků 2. typu. Což znamená, že za posledních deset let je každoročně nově diagnostikováno 50 000 pacientů.
A co tzv. latentní diabetici?
Celkem jednoznačně lze dokázat, že existuje zhruba 200 000 pacientů, kteří mají diabetes 2. typu a ještě o tom nevědí. Což je výzva pro pravidelné preventivní kontroly u praktického lékaře pro celou populaci.
Vidíte nějaký posun v preenci?
Jako optimista bych rád řekl, že vidím, ale bohužel ta čísla jsou konstantní, prevence se asi tedy nedaří, jak by se mohla či měla. Lékaři mohou nabídnout postupy, vlastní realizaci pak musí doporučit vláda. Prevence se týká zdravé populace a zdravá populace, jak už je zvykem, k doktorům nechodí.
O cukrovce se mluví horem dolem, ale má to nějaký přínos? Měl byste nějaké doporučení?
Hodně jsem přemýšlel o tom, jaká by měla být cesta. Určitě je to obecná informovanost. Vůbec nejlepší prevencí, která je dosažitelná, je přiměřený pohyb. S ohledem na to, že se to nevede nikde na světě, řešení asi nebude jednoduché. Bohužel. My jsme díky výdobytkům civilizace vytvořili systém, minimálně v Evropě a severní Americe, kdy potravin je relativně dost a nutného pohybu moc vykonávat nemusíme. Ale, a to bych moc rád zdůraznil, pouze malá část pacientů 2. typu, kterých se to týká, se skutečně doslova přejídá.
Většinou se ale píše o změně stravování?
Ano, to je ta chyba. Normální člověk chce normálně žít. Většina pacientů jsou spíše baculatí, nejsou vyloženě obézní.
Problém diabetiků by mnohem víc vyřešilo ne zásadní omezování jídla, ale kdyby se tak od 30, 35 let pohybovali. Bez jídla se žije hůř, ale přidat trochu pohybu, 30 minut ostřejší chůze denně, skutečně vykoná zázraky.
Pohyb denně vám spálí kolem 200−400 kcal denně, což není zas tak moc, ale pomůže to udržet rovnováhu příjmu a výdaje energie. To je moje přesvědčení. A má to také mnoho dalších pozitivních metabolických dopadů. Není to jen o tom, že si udržíte váhu. Máte větší svalovinu, která lépe spaluje cukry, všechno lépe funguje než u člověka, který se nepohybuje.
A co když už je člověk starší, mírně obézní, pohodlnější?
Proto mluvím o tom, že je lepší se začít hýbat a zvyknout si na to už v mládí, od třiceti let nejpozději.
Takhle brzy na svoje zdraví ale většinou moc lidí nemyslí.
A jsme u toho. Jestliže by vláda věnovala eurofondy na osvětu, v celkovém výsledku určitě ušetří na výdajích za lékaře, léky… Skutečně se dá tímto jednoduchým způsobem snížit výskyt diabetu.
V médiích se spíše mluví o omezení stravy, doporučují se různé diety…
Lidé nechtějí jenom myslet na to, co jí. Stačí najít každý den 30 minut na pohyb, a tím nemyslím ničení ve fitku. V tom je ten vtip, stačí ostrá chůze, v létě to proložit kolem, plaváním. A pak také samozřejmě základní znalosti o dietě, čemu se spíše vyhnout. Snížíme sladké nápoje, džusy. Všichni plivou špínu na českou kuchyň. Ta je ale jedna z nejlepších. Správná chuťově, z hlediska výživy také není špatná. Záleží na poměru. Když si dáte knedlo zelo vepřo, 2 knedlíky, máte jednoduché sacharidy, vitamín B v kvasnicích, k tomu zelí, to je vitamín C a spoustu vlákniny. Malý kousek vypečeného vepřového, které je už bez tuku, zapijete dvěma deci piva, tak je to v podstatě zdravá výživa.
Jsou lidé poučenější, co se týká prevence pozdních komplikací?
Věřím že ano, to je výsledek dlouhodobého procesu. Vycházím z rozhovorů s pacienty. Ptají se, najdou si informace. Naprostá většina ví, co hrozí u diabetu. Určitě víc, než před 15 lety. 5−10 % pacientů preferuje svůj život, takový, jaký mají a v zásadě je jim jedno, jakou mají glykémii. Je to jejich volba. Někteří se řídí doporučeními, někteří nedbají na dobré rady. A pak je postihnou závažné komplikace.
Nejlepší přístup je prevence.
Vy asi vidíte dopředu, jak se bude nemoc nepříznivě vyvíjet?
To ano, už jsme to zažili mnohokrát. Je smutné, že od určitého okamžiku už nejde ten proces zastavit, zvrátit, maximálně stabilizovat. Bohužel zkušenost je nepřenositelná. Je na umění lékaře přesvědčit pacienta, aby se snažili oba dva o odvrácení špatných důsledků. Zvlášť když to jsou třeba ještě mladí diabetici 1. typu, jimž začnou selhávat ledviny, mají těžké poškození zraku…
Máte pocit, že slovo cukrovka má stále ten pejorativní význam, že to je někdo s velkou nadváhou, kdo si za svou nemoc může sám?
Subjektivně vnímám, že se to posouvá, což je správné. Po pravdě řečeno, ne každý obézní má cukrovku a ne každý diabetik je obézní. Hlavně je jasně prokázáno, že DM 2. typu je geneticky podmíněná nemoc. Je to dáno také způsobem stravování v rodině. Ale nedá se říci, že by si člověk svou cukrovku zavinil.
Jaké jsou nové trendy v léčbě DM 2. typu?
Počala inkretinová léčba, která má tu výhodu, že je dostatečně účinná, nemá vedlejší účinky, nezpůsobuje hypoglykémie, není nárůst váhy. Přichází nová analoga inzulínu, která podporují vylučování cukru z těla. To je již na zápraží. Ve vývoji je asi dalších deset skupin léků. Takže budeme moci dávky nastavit tak, aby pacient zhubnul, neměl hypoglykémie, a aby byla lepší prevence pozdních komplikací.
Blanka Neoralová