Sacharin po chemické stránce je sulfimid kyseliny benzoové, vyrábí se synteticky z toluenu. Jako sladidlo se obvykle používá jeho sodná sůl. Pro lidi, kteří se neorientují v chemii to může znít strašlivě, ale ve skutečnosti je to v podstatě neškodný čistě bílý prášek, asi čtyřistakrát sladší než cukr.
Sacharin byl zcela náhodou objeven v roce 1878 na universitě v Baltimoru, USA. V následujících letech 19 století byl postup jeho výroby patentován, a jako řada jiných látek sladké chuti postupně komplexně testován z hlediska zdravotní nezávadnosti. V těchto testech sacharin obstál a začal být od počátku 20 století komerčně celosvětově využíván jako náhradní sladidlo. Jméno sacharin je také odvozeno od jména sacharóza, tedy cukr.
Jedním z prvních významných zastánců sacharinu byl 26. president Spojených států amerických Theodore Roosevelt. Dochoval se jeho výrok: „ Každý, kdo tvrdí, že sacharin poškozuje zdraví je idiot“. President Roosewelt byl přímý člověk, který proslul svojí energickou povahou a šíří zájmů a úspěchů.
Sacharin byl od počátku využíván nejen diabetiky, ale i zdravými lidmi, kteří z nějakých důvodů potřebovali omezit spotřebu cukru, nebo pro které byl cukr nedostupnou komoditou. Jedno kilo sacharinu dokázalo nahradit téměř půl tuny cukru. Sacharin je nezávislý na zemědělské výrobě, byl k disposici i v období světových válek, byl levný, dostupný, byl hojně využíván, obchodován i pašován.
Jako každá úspěšná věc má sacharin pochopitelně i své nepřátele a odpůrce. Úhlavní nepřátelé jsou například výrobci cukru a cukrovinek. Již v roce 1912 muselo přijít úřední potvrzení, že sacharin není škodlivý. Další kontroverse vznikly koncem 60 let minulého století a opět skončily úředním potvrzením o tom, že sacharin není škodlivý.
Počátkem 70 let minulého století byly v USA laboratorní krysy krmeny vysokými dávkami sacharinu a v důsledku toho byl sacharin spojován s vývojem rakoviny močového měchýře u hlodavců. Načež v USA musely být výrobky obsahující sacharin opatřeny varovnou nálepkou. Ale jako již dříve v minulosti žádné podezření o škodlivosti sacharinu se nepotvrdilo a tak po roce 2000 bylo opět úředně potvrzeno, že sacharin není na seznamu látek potenciálně škodících lidskému zdraví.
Bohužel navzdory realitě existuje stále dostatek lidí majících z různých osobních důvodů nutkání opakovaně strašit údajnou škodlivostí sacharinu. Běžnému spotřebiteli by mohlo postačit vědomí, že sacharin je v ohromných kvantech využíván ve většině zemí světa, včetně nejvyspělejších zemí, jako jsou například Spojené státy a Německo a že to jsou současně země které mají nejlepší zdravotní péči a jejichž obyvatelé se dožívají nejvyššího věku.
Sacharin jako stolní sladidlo má prakticky universální použití v domácnostech, výborně se hodí například ke slazení kávy a čaje. Lidé, kteří si zvykli číst složení výrobků na etiketách budou bezpochyby vědět, že sacharin je přítomen v řadě výrobků běžné spotřeby, kdy si jeho přítomnost většina lidí ani neuvědomuje, např žvýkačky, nealko nápoje, zubní pasty, nakládané okurky a mnoho dalších.
Ing Milan Němeček