Umělá slinivka − Svítání na lepší časy

Schéma umělé slinivky, autor Klára Picková

Schéma umělé slinivky, autor Klára Picková

Dokonalá, ba ani spolehlivě fungující umělá slinivka stále není sestrojena, i když je to největší přání diabetiků i lékařů po celém světě. V posledních několika letech ale vývoj této technologie zásadně pokročil. Na vývoji umělé slinivky pracuje několik vědeckých týmů v různých zemích světa a výsledky, které prezentují, vypadají velmi nadějně. Umělá slinivka již dnes není záležitost pouze laboratoří či přísně kontrolovaného nemocničního prostředí. Testuje se na diatáborech, v každodenním životě i za kontrolovaných podmínek v domácím prostředí.

Není příliš známo, že umělá slinivka je vynález starší než inzulinová pumpa. První přístroj, který sám dokázal kontrolovat hladinu glukózy v krvi, byl sestrojen již v sedmdesátých letech. Měl ovšem jeden háček – pokud se na něj člověk s diabetem napojil, nemohl opustit nemocniční lůžko. Přístroj byl totiž veliký a nepřenosný. Glukózu i inzulin navíc dodával do žíly, což by pro normální život bylo vysoce nepraktické.

NOČNÍ HLÍDKA

Největším úspěchem, kterým se řada umělých slinivek může chlubit, je schopnost kontrolovat hladiny glykémie lépe než sám diabetik. Umělá slinivka, ač zatím stále přístroj experimentální, dokáže uhlídat glykémii přes noc a než se člověk s diabetem probudí, ji srovnat do optimálních hodnot. Výsledky jsou v tomto ohledu optimistické jak u přístrojů používajících pouze inzulin, tak u těch, které kromě inzulinu dodávají diabetikovi i kontraregulační hormon glukagon.

CO MUSÍ UMĚLÁ SLINIVKA PŘEKONAT?

Kvalitu dat sbíraných o glykémii

Senzory pro kontinuální monitoraci glykémie, zatím nejsou tak přesné, aby jim mohla být bez obav svěřena role dnešních glukometrů. Situace se ale zlepšuje a každým rokem se efektivita stávajících senzorů zvětšuje a jsou vyvíjeny nové, přesnější. Navíc někteří inženýři pracující na projektu umělé slinivky tvrdí, že mnoho chyb měření může být opraveno a vychytáno chytrým softwarem vyhodnocujícím data pro správnou funkci umělé slinivky.

Nedostatečnou rychlost působení inzulinu

Podkožně podávaná krátce působící inzulinová analoga, která jsou v umělé slinivce  (stejně jako v běžných inzulinových pumpách) využívána, stále nejsou tak rychlá, aby stihla „dohnat“ vzestup glukózy v krvi po jídle s vysokým glykemickým indexem či „lítání“ glykémií při stresu a nemoci. Pomalé působení inzulínu tak kazí umělé slinivce práci s jemným laděním hladiny glykémie. Uvažuje se proto o způsobech, jak začátek působení inzulinu urychlit. Některé z možností vypadají velmi slibně – například zahřátí místa vpichu kanyly či aplikace enzymu hyaluronidázy, který inzulinu dokáže usnadnit cestu tkáněmi do krve.

 

NADŠENÍ PRO BUDOUCNOST

Reakce pacientů s diabetem, kteří některou z vyvíjených umělých slinivek vyzkoušeli na vlastní kůži, jsou v naprosté většině nadšené a pozitivní. Nevadí jim mít na sobě o několik kanyl a hadiček navíc (studie s umělou slinivkou probíhají sice nyní i venku a v domácím prostředí, diabetici jsou ale z důvodu bezpečnosti stále pod bedlivým dohledem), jsou tolerantní k chybám, který přístroj dělá (umělá slinivka i její tvůrci se stále učí…).

Rodiče dětí testujících umělou slinivku by si přístoj nejraději vzali domů hned

Už jen proto, aby za ně vzal „noční službu“ hlídání glykémií a oni mohli klidně spát s vědomím, že jejich dítě nezaspí noční hypoglykémii a ani se ráno zbytečně neprobudí s příliš vysokou glykémií. Kdo ví, snad pro děti a dospělé s diabetem bude umělá slinivka za pár let tak samozřejmá, jako jsou dnes glukometry a inzulinové pumpy.

Klára Picková

Posted in DAČR, Diabetes mellitus 1.typu, Léčba diabetu, Pro dospělé.