Stát se čerstvě diagnostikovaným diabetikem nebo mít ve svém okolí někoho, kdo je diabetik, může vyvolat mnoho otázek, co všechno se změní v našem běžném životě.
Můžeme si začít připadat přetížení, že takovýto život nezvládneme, to je úplně normální. Diabetes může ovlivnit naše emoce a to, jak se cítíme. Klademe si takové otázky, jak budeme fungovat v zaměstnání nebo jestli budeme moci řídit auto, až po takové, co všechno se vlastně změní.
Naše emoce
Jedna z nejtěžších věcí je smířit se skutečností, že diabetes je už na celý život. V následujících týdnech a měsících poté, co jsme se stali diabetiky, často svoje emoce potlačujeme, když se musíme vypořádávat s novými léky a změnou svého životního stylu.
Každý reaguje jinak, když slyšíme všechny ty novinky. Můžeme být ohromeni, šokováni, mít strach, vztek i pocítit úzkost. Někteří lidé procházejí fází velmi podobné smutku po někom blízkém, jakoby truchlí pro ztracené zdraví. Někteří lidé tyto pocity skrývají, ale to nutně neznamená, že se s nimi vyrovnávají bez obtíží.
Postupem času je pravděpodobné, že budeme jistější ve své schopnosti vyrovnávat se s každodenními činnostmi a pocítíme, že počáteční zmatek začíná slábnout.
Zdravotní tým, ošetřující lékař a edukační sestra jsou připraveni nám pomáhat, dodávat emocionální podporu, jistotu a pomohou vybudovat důvěru ve zvládání diabetu. Pokud máme nějaké obavy my nebo naši blízcí, je dobré se svěřit odborníkům. Buď naše obavy vyvrátí, anebo najdou řešení.
Kdo nám může pomoci
Lidé reagují různými způsoby, když jim byl diagnostikován diabetes – někteří jsou nejistí a zmatení do té míry, že tuto skutečnost skrývají před okolím. Když dáme své rodině a přátelům vědět, může to znamenat, že od nich dostaneme podporu a porozumění. Mohou nám také pomoci jiní lidé s diabetem, kteří jsou buď v našem okolí nebo prostřednictvím internetu či různých sdružení.
Rodina a přátelé mohou být jedním z prvních lidí, kterým o své nemoci řekneme. Stejně jako my a většina lidí, budou vědět o diabetu málo, ale budou se také snažit dozvědět více, aby mohli pomoci.
Pokud žijeme sami, je dobré říci sousedům o svém diabetu, budeme se cítit bezpečněji v případě nevolnosti nebo hypoglykémie, a to zejména, pokud jsme již starší. Jednoduché vysvětlení jim pomůže situaci pochopit.
Pokud jsme účastníky sportovních akcí, je rozumné říci svému trenérovi nebo osobě, která akci vede, o našem diabetu a vysvětlit, jak pomoci v případě hypoglykémie.