Diabetické onemocnění ledvin vzniká, stejně jako naprostá většina komplikací diabetu, na podkladě dlouhodobé hyperglykémie. Svou roli hrají i dědičné faktory. Vysoká hladina krevního cukru vede k jeho vazbě na bílkoviny ve stěně cév, což jim znemožňuje normálně fungovat. Velmi často je onemocnění ledvin zároveň doprovázeno onemocněním očí – diabetickou retinopatií.
Nejlepší prevencí poškození ledvin u diabetu je udržování dlouhodobě dobré kompenzace nemoci.
V rámci monitoringu léčby by diabetik měl alespoň 1x ročně absolvovat vyšetření moči na přítomnost mikroalbuminurie. Pokud má již diabetickou nefropatii diagnostikovanou, měl by být kontrolován častěji.
Diabetická nefropatie patří ve vyspělých zemích mezi nejčastější příčiny selhání ledvin vyžadujícího náhradu jejich funkce – dialýzu i transplantaci ledvin.
Podstatou postižení ledvin v důsledku nedostatečné kompenzace diabetu je poškození drobných tepen a vlásečnic, které tvoří hlavní funkční jednotku ledviny – glomerulus. V glomerulu se filtruje krev a tvoří se moč. Pokud jsou cévy, z nichž je glomerulus složen, poškozené, začnou do moči propouštět malá množství bílkovin, které by normálně z krve do moči neprofiltrovaly. Při testování moči se tento jev dá detekovat jako tzv. mikroalbuminurie. Při progresi nefropatie se bílkoviny v moči objevuje čím dál více (označuje se jako proteinurie) a pokud se funkce ledvin dále zhoršuje, může dospět až do stádia selhání ledvin.
Dalším problémem onemocnění ledvin u diabetu je i rozvoj vysokého krevního tlaku.
U diabetiků 1. typu se vysoký krevní tlak objevuje zpravidla 2 – 5 let po manifestaci nefropatie jako jeden z důsledků poškození ledvin. U diabetu 2. typu bývá naopak vysoký krevní tlak přítomný často již před vznikem samotné nefropatie a není-li efektivně léčen, podílí se na jejich dalším poškozování.
Klára Picková