Proces vyrovnání se s nemocí začíná u rodičů

děti v autěProces vyrovnávání se s nemocí začíná sdělením diagnózy. To je pro rodiče vždy velký šok. Ani ti, kdo mají nemoc v rodině, nebo jsou dokonce sami diabetiky, nemohou být na tento okamžik dostatečně připraveni. V této fázi je velmi důležité, jakým způsobem a za jakých okolností nemoc propukne a jak je diagnóza rodičům sdělena. Na tomto místě není účelem apelovat na lékaře, aby se chovali citlivě a podpůrně, budeme věřit, že většina dětských lékařů se o to snaží.

Důležité je ale i zázemí širší rodiny a silnějších a racionálnějších osob v rodině (často to bývá tatínek), kteří jsou schopni vstřebat základní informace a být podporou v emocionální bouři, která může ve fázi šoku nastat.

V tomto emočním rozpoložení není totiž možné dostatečně přijímat a chápat informace o nemoci a její léčbě, které jsou hned od počátku nezbytné pro to, aby dítě mohlo být propuštěno do domácí péče.

Následující fáze popření, zlosti a smutku jsou též přirozenou součástí procesu, není ale zdravé v nich setrvávat příliš dlouho. Opět je výhodné, pokud má rodina okolo sebe širší společenství podporujících příbuzných, známých nebo ostatních rodičů stejně nemocných dětí, kteří pomohou toto náročné období překonat. Toto stádium bývá naopak lépe průchodné pro toho rodiče, který o dítě nejvíce pečuje (zpravidla to bývá matka), protože nároky, které na něj nemoc klade, ho donutí se přizpůsobit.

Těžší bývá tato fáze pro toho rodiče, který je od dítěte více vzdálen (častěji otec, protože pracuje), tráví s ním méně času a tím pádem získává méně zkušeností a sebejistoty ve zvládání nároků, které nemoci. Bývá poměrně časté, že pečující rodič je již s nemocí vyrovnaný, ale je nucen vzít všechnu zodpovědnost za léčbu na sebe, protože druhý rodič kvůli své distanci a nejistotě péči o nemocné dítě odmítá a odmítá tím přijmout fakt onemocnění a zodpovědnosti za dítě.

Aby k tomuto rozporu mezi rodiči nedošlo, je důležité, aby oba trávili od začátku nemoci s dítětem co nejvíce času, jak společně, tak každý zvlášť, aby se navzájem podporovali, aby se oba učili s nemocí zacházet a získávat sebejistotu.

 Pokud těmito fázemi rodiče projdou a nemoc přijmou jako součást života rodiny, předají tento přístup mimoděk i dítěti. Jak hladce celý proces proběhne, záleží na mnoha okolnostech. Hlavně na povaze a životních postojích rodičů, na jejich schopnosti vzájemné komunikace a podpory, na jejich životních zkušenostech a schopnosti zvládat problémy. V neposlední řadě je důležitý i přístup širší rodiny a diabetologického týmu, který o dítě pečuje.

MUDr. Jana Komorousová Ph.D.

Posted in Diabetes mellitus 1.typu, Pro rodiče.