Petra Čtvrtníčka známe jako originálního komika i režiséra televizních reklam. Televizní pořad Česká soda, věta „Ivánku, kamaráde…“ nebo Vánoce plné čivav, převlečených za soby jsou nezapomenutelné a zlepšují lidem náladu už nějaký ten čas. Se stejným nadhledem a humorem přistoupil k natáčení edukačních spotů o diabetu.
Jste zdravý jako řípa nebo jako Říp?
No nevím, jestli to není řípa chemicky ošetřená. Jsem zdravý jako neošetřená řípa. Až na vysoký krevní tlak.
Takže červená řepa?
Asi jo. Bláznovství se jako nemoc nepočítá, že jo. To se u nás v divadle léčit nemusí.
Když vás spustíme z Petřínské rozhledny, budete se snášet jako prachové peříčko nebo jako holubí či snad jako z pořádného krocana?
No, měl jsem lítací sen jedinkrát, chtěl bych si ho zopakovat. To jsem byl jako káně. Tak kdybych si mohl vybrat, tak z káněte.
První slovo, které vás napadne, když se řekne:
Zelenina
Paprika. Teď ji nejvíc peču. Chobotnice s pečenou paprikou.
Zajímavá kombinace, kde jste našel recept?
V Lisabonu jsme byli v restauraci Johna Malkoviche. On tam tedy rs námi u stolu nebyl, ale poprvé jsem tam ochutnal dobře udělanou chobotnici s pečenou zeleninou. Úplně jsem si na to navyknul. Jsem třeba týden jenom na chobotnici. Taky jsem na chobotnicích zhubnul 4 kila, z čehož by měl pan profesor Kvapil a ostatní kapacity určitě radost.
Dobře udělaná chobotnice tak pěkně v puse křupe.
Jo, křupe. Ale když se nepovede, je jak žvejkačka.
Zdravý život:
Ano, je to dobrý. Když se vede zdravý život, člověku je příjemně.
Co si pod ním představíte vy?
Asi nebudu od rána do večera jíst mrkev nebo řípu, ale… Všechno dohromady, v rovnováze. Do toho může přijít nějaká rýma nebo chřipka, ale to nevadí. I zdravý člověk tímhle musí projít.
Dieta:
To jsou zas ty chobotnice.
Váha:
Moje aktuální?
Ne, první slovo, které vás napadne.
Vodováha, vodní vážka. Na autě jsem teď měnil váhu vzduchu, což je taková záležitost, která měří hmotnost nasávaného vzduchu a podle toho se pak řídí celá jednotka. To mě potkalo nedávno a nevěděl jsem, že je tahle váha tak drahá. A už vůbec netuším, jak váží vzduch. A moje osobní váha, která je ve tvaru hodin. Stoupnu na to a ona mi hned řekne, v kolik hodin kolik vážím. Aktuálně je to 74.6 kg. Což je nejlepší za posledních deset let.
Chobotnice.
Ty si budu muset na chvíli odpustit a přejít na bezezbytkovou dietu. Na přátelskou návštěvu ke mě přišel zánět tlustého střeva a s ním jsem teď chvilku odpočíval ve špitále. Tam jsem dal nucenou hladovkou dolů 7 kilo a doma pak s dietou ještě něco, jsem teď na své boxerské váze a není to nepříjemné.
Cvičení:
Cvičím na bubny a vrátil jsem se jako hubeňour k boxu. Se sportem jsem musel na chvíli přestat, protože jsem měl vyhřezlé nějaké plotýnky a pak jsem se z lenosti nevrátil, ale rád bych. To říká každej, kdo se na to vyprdne. Jiný cvičení mě zatím nepotkalo. Občas to se mnou ale slušně cvičí.
Co vojenské cvičení?
To jsem nebyl ani jednou, oni na mě nějak zapomněli, i když jsem byl na dvouleté službě. Od té doby po mně neštěk pes. A teď mi bylo padesát, což je už čas na vyřazení z vojny. Tak mi přijde asi papír, že už jsem nevoják.
Pitný režim:
Dodržuju.
Podle nových výzkumů to s pitným režimem přeháníme, pijeme pořád a pořád taháme ty igelitové lahve s vodou.
Teď tu bylo pár lidí s Ulánbátaru a neviděl jsem žádné lahve. Možná měli ukryté měchy.
Jsou jahody ovoce nebo zelenina?
Ovoce. Nebo mi vysvětlíte, že je to zelenina?
To je právě otázka. Podle urputných dohadů odborníků je to tak padesát na padesát.
Já teda ještě jahodu padesát na padesát neviděl. Možná ji mají v Rusku. Největší jahodu jsem viděl sedm na deset. Na zahrádce u táty. To chce koňskej hnůj.
Říká se, že jste to, co jíte. Otázka na tělo: Co jíte?
Úplně všechno. Ale poslední dobou se to tak přirozeně začalo měnit. Rád peču masa, a k nim připravuji takovýty dobrý omáčky. Ale v poslední době jsem nevzal do ruky jíšku, abych s tím zahustil tu svoji dobrou omáčku. Jestli jsem to, co jím, tak jsem teďko kreveta, střihnutá bílým jogurtem nebo dobrým argentinským steakem. A taky jsem pečená červená řepa.
Jste známý jako nedostižný recesista, herec a spoluautor oblíbené České sody − parodie na reklamy nebo divadelního představení Ivánku, kamaráde, vystupujete v Divadle Na zábradlí. Jak jste se dostal k natáčení videoklipů o cukrovce?
Oslovili mě spolupracovníci pana profesora Kvapila, jestli bych nechtěl ten svůj drzej ciferník vystavit v nějakém spotu a pomoct tak kampani o diabetu.
Je to taková edukativní sranda. Snad to pomáhá vyznat se v cukrovce. Rád jsem to přijal a bylo mi tam na place vždycky dobře.
Proč jste přijal nabídku?
Když někdo dostane nabídku, jestli nechce někomu pomoct, nic ho to nestojí, tak je samozřejmost to přijmout.
Věděl jste o diabetu něco dopředu?
Jenom to, že moje máma měla cukrovku, ne nějak drastickou, chvíli si píchala pistolkou injekce, pak se jí to zlepšilo, a měla jen prášky. O cukrovce jsem do té doby, než jsme točili ony spoty, jen věděl, že je.
Pro vaši dobrou kamarádku a dlouholetou kolegyni Jaroslavu Hanušovou jste v nedávné době uspořádali s Jirkou Lábusem benefiční pořad v Malostranské Besedě, spolu s dražbou boty, která bohužel ztratila svůj obsah, kvůli důsledkům diabetu. Není to příliš drsné? Co na to sama Jarka?
Byla ráda, že na ni myslíme a ještě se tam vybraly nějaké peníze, které jí teďko pomůžou ve startu nového života na „volné noze“, jak říká Jirka Lábus. Jsme s ní.
Cukrovka je zákeřná nemoc, právě proto, že „zatím“ nebolí, a pak lidé s diabetem snadno podcení doporučení lékaře. Máte nějaký vzkaz pro čtenáře?
Poslechnout toho doktora. Zabývat se i tím, co vlastně nebolí, ale mohlo by se stát utrpením v následujících letech. Jenže samozřejmě každej člověk, včetně mě, se nějakou prevencí nehodlá zabývat a řeší se až potom ty následky. Všichni jsme stejní. Málo se o cukrovce ví, proto jsem rád, že jsem mohl vystoupit ve spotech, které národu vysvětlují důležité věci kolem léčby.
Nechal jste si změřit hladinu cukru v krvi?
Ano, na tiskové konferenci. Měli tam takový měřák, rychlý, bezbolestný. Dostal jsem žihadlo a bylo. Mám cukr v pořádku.
Dlouhá léta vystupujete v Divadle Na zábradlí. Přilnul jste k některé postavě, že až jakoby vstoupila k vám do života?
To určitě ne. Ale jsem rád, když ten večer jsem někým jiným. Člověk si na jevišti odpočine od života, hlavně od toho svého a od svých starostí, které si zaviní sám. Stávám se někým jiným, ale domů si to už neberu… Naposledy jsem tady hrál takovou hezkou roli estébáka, který mlátil kněze v představení Česká válka, a to jsem si teda domů nepřinesl.
Co je pro vás dobré a špatné na divadelním vystupování a co dobré/špatné na filmové tvorbě, samostatném vystupování, účinkování v reklamách?
Na divadle člověku nemůže být nic nepříjemné, to by to potom nemohl dělat, ani by to dělat nechtěl, na filmování je to to samé. Tam jsem rád za příležitost s dobrým režisérem, s dobrými kolegy. Snažím se tam prodat to málo, co můžu nabídnout.
A v reklamách?
Reklamy jsou živobytí. V divadle jsou peníze takové, že z toho nezaplatíte ani holý nájem bez poplatků, bohužel. Takže člověk musí mít ještě něco, u mě jsou to ty reklamy. Reklamy si mě našly.
Úspěšné reklamy cituje národ. Reklama na Vodafon s vámi a čivavami mezi ně patří. Jak to snáší vaše dcera?
Dcera to snáší perfektně. Už jenom proto, že bylo více munice na dárky, z téhle pozice se to dá snášet velmi dobře. Ani na ni neštěkaly děti ve škole, když to běželo. Ona už je zvyklá, že má tatínka občas v televizi a většinou to není nějakej průser. Takže dobrý.
Jaký jste otec?
Vynikající.
Jak se to pozná?
Zeptejte se dcery. Myslím, že jsme dobrá parta. A parťák toho druhého nepodrazí. Takhle to spolu máme.
Chápe váš smysl pro humor?
Myslím, že velmi dobře. Už dlouhou dobou je na stejné cestě. Občas nás zaskočí i se ženou svým humorem, na který ještě nejsme ani připravení, od desetiletého dítěte. Je skvělá. Ze mě si nikdo nedělal žádnou srandu, protože jsem si vždycky dělal blázny z lidí já. Jediný, kdo si ze mě dělá pořádnou a drsnou srandu, je moje dcera. A za to jsem strašně rád.
Na co mohou těšit vaši příznivci v roce 2014?
Na všechno, co sami sobě přejí. U toho ani nemusím být. Ode mě… Teď jsem premiéru hry Boarding home s režisérem Pitínským, takovou pěknou kubánskou věc. Žasnul jsem na jeho inscenacích jako divák a teď chodím ja jevišti, jak on píská a to jsem moc rád. Zítra mám další premiéru s Jirkou Havelkou a jeho šílenstvím tady u nás v divadle a rád jsem si plácnul s Jiřím Menzelem, že budu účinkoval v jeho inscenacích na Shakespearovských slavnostech na Hradě. Časově je to náročné, protože v létě má herec úplně jiný touhy, než hrát čtyřicet představení, když máte po roce konečně šedesát dní volno. Ale s Menzelem bych šel i do války, takže hurá.
Co nějaká televize?
Možná bude, nějaký film, nějaká moje legrace… Něco přijde, v tomhle případě já neplánuju. Jakmile je něco, co mě napadne, tak to okamžitě zrealizuju. Vezmu si ten puk a jedu s ním až do brány.
Blanka Neoralová