Diabetes mellitus 2. typu (DM 2)
Čím dříve diabetes 2. typu odhalíte a začnete s léčbou, tím více snížíte riziko nástupu pozdních komplikací diabetu. Vyšetření je zdarma, v rámci preventivní prohlídky u lékaře.
Podstatou diabetes mellitus 2. typu je tzv. inzulinová rezistence. Inzulinová rezistence je stav, kdy tkáně (především svalová a tuková) nejsou dostatečně citlivé na inzulin.
Inzulin je v těchto tkáních zodpovědný především za vstup glukózy do buněk. Umožňuje její přeměnu na energii a zprostředkovaně snížení její koncentrace v krvi.
Inzulinovou resistencí rozumíme sníženou citlivost tkání na inzulin.
Pokud se u člověka začne projevovat inulinová rezistence, potřebuje ke zpracování glukózy více inzulinu než u zdravého člověka. Zvýšenou inzulinovou rezistenci nacházíme u pacientů s metabolickým syndromem již v relativním mládí a pokud se vyvíjí toto onemocnění obvyklým způsobem, tkáň je citlivá stále méně na inzulin a slinivka břišní ho vyplavuje více a více. V určitou chvíli se však kapacita vzniku inzulinu ve slinivce dostane na hranici svých možností a další zvýšení inzulinové resistence již není schopno pokrýt navýšením produkce inzulinu. V tuto chvíli je možné změřit u pacienta zvýšené hladiny cukru v krvi.
Neklamné příznaky hyperglykémie:
- neustálá žízeň
- zvýšené močení
- stálá únava
- chřadnutí organismu
- dlouhé léčení běžných poranění
- opakované záněty
Pokud tento stav trvá delší dobu, zvýšená hladina cukru (hyperglykémie) začne nenávratně poškozovat vnitřní cévy a orgány. Postupně dojde k tzv. pozdním komplikacím diabetu.
Oční komplikace (diabetická retinopatie): podstatou je poškození drobných cév oční sítnice, kde skrze méněcennou stěnu dochází k úniku součástí krevní plasmy a posléze i krve do sklivce. Pokročilé změny mohou vést až k úplné slepotě. Diabetes je celosvětově zodpovědný za největší procento nevidomých pacientů.
Neurologické komplikace (diabetická polyneuropatie): dochází k poškození nervových vláken, zejména periferních nervů, což po delší době může vést ke ztrátě kožní citlivosti, poruše inervace vnitřních orgánů, ale i k velmi nepříjemným bolestivým projevům (pálení, brnění)
Poškození ledvin (diabetická nefropatie): výsledkem poškození struktur filtrační membrány ledvin je její zvýšená prostupnost pro bílkoviny a postupné zhoršování ledvinných funkcí, které mohou vyústit až v ledvinové selhání a nutnost doživotní pravidelné hemodialýzy (čistění krve pomocí přístrojů v nemocničním zařízení) či transplantaci ledvin.
Poškození velkých cév (ischemická choroba): nepatří mezi klasické specifické komplikace diabetu. Nicméně diabetici jsou oproti ostatní populaci daleko více ohroženi rozvojem aterosklerotických změn, které jsou zodpovědné jak za mozkové mrtvice, tak za ischemickou chorobu srdeční s vyšším rizikem infarktu myokardu i za ischemickou chorobu dolních končetin, vedoucí často k zánětlivým defektům ohrožujícím končetinu amputací.
Léčba DM 2 spočívá v úpravě životního stylu – zvýšení pohybové aktivity a snížení příjmu energie z potravin. Pokud člověk s DM 2 dodržuje doporučená režimová opatření, je možné rozvoj DM 2 velmi zpomalit či dokonce zastavit.
Pokud k úpravě stavu nedojde, je třeba začít léčbu perorálními antidiabetiky či podávat inzulin injekční formou.