Nová kniha doc. MUDr. Kateřiny Štechové, PhD., a MUDr. Pavlíny Piťhové Léčba inzulinovou pumpou aneb Každodenní život rodiny Novákovy lidem s diabetem i ne-dia čtenářům přibližuje léčbu inzulinovou pumpou. Pojďme se na ni podívat blíže…
Na české literární diascéně je akutní nedostatek beletrie o diabetu. Zatímco v zahraničí si můžeme přečíst životní příběhy profesionálních sportovců (Phil Southerland: Not Dead Yet), zdravotnických profesionálů (Richard Bernstein: Diabetes Solution) či obyčejných lidí (Andie Dominick: Needles), u nás se o každodenním životě s diabetem nikdo nerozepisuje. I když je kniha doc. Štechové a dr. Piťhové primárně edukativní, svou příběhovou částí tento nedostatek do velké míry nahrazuje.
HUMOR LÉČÍ
Unikátní a nedocenitelná je na knize jedna věc, která je v přístupu k diabetu nesmírně důležitá – humor. Základem dobré péče o diabetes je zodpovědnost, ale bez schopnosti brát některé věci s humorem (i když mnohdy černým, ironií či dokonce sebeironií) by se z toho člověk za pár let mohl také zbláznit. A tato kniha je psána přirozeně motivujícím způsobem. I když se většina diabetiků ani po přečtení této knihy nebude pouštět do běhání maratonu jako její protagonista, pan Novák, mají také možnost dosáhnout s cukrovkou svých vlastních životních met…
Fiktivní rodina Novákova, která čtenáře světem diabetu provází, je až na krátká životní zaváhání prototypem ideálních diabetiků 1. typu. I přes jistou míru idealizace vystihuje základní primárně nemedicínské problémy, s nimiž se člověk s diabetem za svého života zcela jistě potýká. Od různých předsudků, mýtů a ne zcela správných představ o cukrovce, přes osobní výzvy týkajících se koníčků (sportu, cestování) či přímo vlastní identity (puberta) až po hledání optimální hranice mezi denním režimem diabetika a flexibilitou diabetika na inzulinové pumpě. Kniha se věnuje problematice diabetu komplexně a neřeší pouze používání inzulinové pumpy jako přístroje. Měl by si ji přečíst každý, kdo chce vědět, „jaké to je, mít cukrovku 1. typu“, diabetici uvažující o léčbě inzulinovou pumpou i ti, kteří již pumpu mají, ale dosud nevyužívají všechny její funkce.
KOLIK VÝMĚNÝCH JEDNOTEK, TALÍŘI, UKRÝVÁŠ?
Podstatná část knihy je věnována jídlu. Stravu a diabetes probírá od základů (výměnné jednotky, jednotlivé složky stravy…) přes pokročilé znalosti (glykemický index, rozložené a kombinované bolusy inzulinu) – se zdůrazněním toho, že vzhledem k velké různorodosti stravy (většina lidí nejí stejné jídlo každý den) by různé typy bolusů měly být diabetiky na inzulinové pumpě běžně využívány. Práce s takzvanými pokročilými bolusy totiž vůbec není složitá a tato kniha poskytuje poměrně velké množství praktických příkladů jejich používání – například ve svém přehledu jídelníčku pana Nováka a jeho dcery Lenky, kde subjektivní odhady výměnných jednotek a volba adekvátních bolusů jsou občas doplněny o komentář dietní sestry.
Jediné, co povídání o jídle činí trochu nepřehledným, je nerozhodnost knihy v oblasti počítání výměnných jednotek. Je obecně známo, že v ČR máme dva systémy počítání VJ, a to 12 gS a 10 gS. Kniha používá oba dva – ne najednou, ale v různých částech různé. Pro čtenáře by však bylo jednodušší a rychlejší pro orientaci, kdyby si kniha vybrala pouze jeden systém a ten používala celou dobu. Protože i diabetik se většinou naučí počítat sacharidy podle jednoho ze systémů a pak už jej nemění…
Stejně jako u stravy diabetika, i u fyzické aktivity jsou dopodrobna rozebrány výhody inzulinové pumpy a specifika jejího používání. Co s pumpou udělat při různých sportech (plavání, kontaktní sporty, běh), popřípadě proč a jak upravovat dočasné bazální dávky inzulinu. Dostatek prostoru je věnován jak teorii (ze strany lékaře) tak praxi (hlavní postava knihy, ing. Novák, je nadšený sportovec a touží uběhnout maraton). Možná snad jedině rada nesportovat 90-120 minut po jídle je prakticky velmi těžko proveditelná. Protože dodržuje-li diabetik 6 jídel denně, jsou tato jídla od sebe v rozestupu 2-4 hodin, čímž pádem na sport moc času nezbývá (dodržuje-li se ještě pravidlo nesportovat večer…). V těchto případech by asi bylo třeba pravidlo o časech upravit – samozřejmě za předpokladu častého měření glykémií a prevence hypoglykémie…
DISKUZNÍ FÓRA SE MOHOU (ČASTO) MÝLIT
Jako jednu z věcí, kde je při diabetu třeba zvýšené opatrnosti, zmiňuje kniha i internetová diskusní fóra. Jsou na nich probírána témata, o nichž je potřebných informací na jiných místech málo a člověk tam může nalézt mnoho užitečných rad. Ale je zvláštní, jaký odpor dokáží někteří lidé vyvinout vůči svému diabetologickému týmu (nutné přiznat, že občas bohužel opodstatněný), ale nebojí se věřit anonymním informacím ve vláknech diskusních fór a svěřovat se se svými osobními problémy do internetového prostoru, kde neexistuje pojem soukromí.
Praktické je členění knihy na část příběhovou, odborné vysvětlení diabetologa a doplňkové části – informační boxy se shrnutou pointou na konci každé kapitoly, praktické seznamy pro diabetika, různé tabulky, obrázky technologie inzulinových pump či grafy z kontinuálního monitoru glykémie. Ve své odborné části se kniha svou filosofií velmi blíží zahraničním publikacím (např. Walsh: Pumping Insulin).
P.S.: Čtení kapitoly o kontinuální monitoraci glykémie přímo volá po tématu příští dia-knihy. O kontinuální monitoraci glykémie se zatím knihy příliš nepíší ani v zahraničí, natožpak u nás. Třeba se tohoto nelehkého úkolu někdo povolaný zhostí a publikaci o „kontinuálech“ napíše…
Četli jste již tuto knihu či jinou z letos nově vydaných knih o diabetu? Co na ně říkáte?