Profesor MUDr. Jiří Syllaba, je považován za zakladatele moderní diabetologie, rytíř řádu Eqnes ordinis medicorum bohemicorum – rytíř českého lékařského stavu, celosvětově uznávaný diabetolog, mnohostranně nadaný člověk.
Narodil se 8. 3. 1902 v rodině profesora MUDr. Ladislava Syllaby (* 16. 6. 1868 + 30. 12. 1930), – českého lékaře, zakladatele československé novodobé interní medicíny, osobního lékaře prezidenta T. G. Masaryka.
Medicínské zázemí bylo pravděpodobně důvodem, že po studiu na klasickém gymnáziu nastoupil Jiří Syllaba studium na Lékařské fakultě UK. Musel to být pro studenta medicíny velký zážitek, když byl v roce 1923 na II. lékařské klinice, kterou vedl prof. Josef Pelnář, přímým pozorovatelem prvního podání inzulinu diabetikovi v naší zemi.
Na lékařské fakultě promoval v roce 1926. Mezi lety 1926 až 1931 působil jako asistent Fyziologického ústavu Univerzity Karlovy. V říjnu roku 1931 se stal asistentem II. lékařské kliniky, kterou vedl prof. Pelnář. Věnoval se výzkumu různé problematiky v oblasti vnitřního lékařství, hlavně fyziologii. Roku 1934 se stal docentem vnitřního lékařství.
Svoji pozornost posléze zaměřil na obor diabetologie, která se stala jeho hlavním oborem.
Absolvoval také několik zahraničních stáží. První byla v roce 1928 ve Velké Británii v Cambridge, kde strávil rok u profesora Barcrofta, nominovaného na Nobelovu cenu za fyziologii. V roce 1929 byl na studijním pobytu v USA, 1934 ve Francii a 1935 v Rakousku. Napsal několik stěžejních prací o diabetické acidóze, které byly publikovány v Časopisu lékařů českých v období 1936 – 1942.
Za druhé světové války, i po uzavření vysokých škol pokračoval Syllaba ve své odborné publikační činnosti. Nebyla mu však lhostejná ani politická situace, stal se členem ilegální skupiny Národ, vedené dramatikem Jaroslavem Kvapilem. Poprvé byl gestapem zatčen roce 1940, vězněn na Pankráci, ale pro nedostatek důkazů asi po dvou měsících propuštěn. V roce 1944 jej však gestapo opět zatklo a byl až do konce války vězněn na Pankráci a v Malé pevnosti v Terezíně. Jako lékař pečoval o nemocné vězně a zasloužil se o zmírnění dopadů epidemie skvrnitého tyfu na životy vězňů.
Za svoje postoje obdržel Československé medaile za statečnost, Čs. válečný kříž, Francouzské válečné vyznamenání.
Od roku 1945 pracoval ve Vinohradské nemocnici. V květnu téhož roku se stal primářem jejího II. interního oddělení. V roce 1946 byl jmenován mimořádným bezplatným profesorem, tzn., že přednášel studentům bez honoráře. V roce 1954 získal řádnou profesuru a po ustavení Hygienické fakulty Univerzity Karlovy (dnes 3. lékařská fakulta UK) v témže roce se stal primářem II. interní kliniky této fakulty, kterou vedl do roku 1970. Mezi prvními lékaři byl v roce 1957 jmenován doktorem lékařských věd. V roce 1957 se stal členem Sboru internistů při ministerstvu zdravotnictví s funkcí hlavního internisty. V roce 1969 se stal členem Vědecké rady ministerstva zdravotnictví.
Nikdy se nekompromitoval ani odborně, ani morálně a tak po odchodu do důchodu v roce 1970 nemohl přes své bohaté zkušenosti a znalosti najít tomu odpovídající zaměstnání. Od roku 1976 do poloviny roku 1990 pracoval jako řadový internista v OÚNZ Praha 5. Externě učil v Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů. V plné svěžesti se dočkal sametové revoluce v roce 1989.
V roce 1996 byl pasován na rytíře českého lékařského stavu.
Na základě rozsáhlých zkušeností získaných při léčbě mnoha set diabetiků vznikly jeho významné monografie Diabethic Nephropathy a Diabetes mellitus (s B. Hejdou), které úspěšně vyplnily mezeru v naší odborné literatuře té doby.
Celoživotní díl tvoří i na 250 publikovaných monografií a článků a přes 300 odborných, osvětových, popularizačních a příležitostných přednášek.
Pro diabetologii byla významná i jeho organizační činnost. Byl dlouholetým členem výboru České diabetologické společnosti, byl při založení československých Diabetologických dní, které se každoročně konají v Luhačovicích, naši diabetologii reprezentoval v Evropské asociaci pro studium diabetu a ve výboru Dunajského sympozia. Oceněn byl také udělením čestného členství v Towarysztwu Internistów Polskich, obdržením zlaté medaile Slovenské diabetologické společnosti a Čestné medaile Českého svazu zdravotně postižených.
Profesor Jiří Syllaba patřil k věhlasným učitelům a lektorům. Jeho přednášky byly vždy jasné a na vysoké odborné úrovni, přesto srozumitelné a poutavé. Velmi dbal na kulturu vyjadřování a v tomto duchu působil i na své žáky. Kladl také důraz na všestrannou vzdělanost. Znal několik jazyků a přednášel např. ve Francii, Anglii, USA, Skandinávii, Itálii.
Nadání prof. Jiří Syllaby zasahovalo do mnoha sfér – byl spisovatelem (memoáry Vzpomínky a úvahy lékaře, Mé vzpomínky na prezidenta T. G. Masaryka), básníkem (sbírka veršů Jarní oheň, Poesie za mřížemi), znalcem umění i výtvarným umělcem (nakreslil přes tisíc akvarelů z různých zemí). Rád sportoval a cestoval. Měl za manželku MUDr. Boženu, rozenou Slámovou, která byla asistentkou porodnické a gynekologické kliniky prof. MUDr. Antonína Ostrčila.
Prof. MUDr. Jiří Syllaba, zakladatel moderní diabetologie, rytíř řádu Eqnes ordinis medicorum bohemicorum – rytíř českého lékařského stavu, zemřel 17. května 1997 ve věku 95 let.
RNDr. Věra Černá