Diabetici vědí, že na to, zda se nemoc u jedince projeví, mají vliv genetické faktory. Těchto vlivů, které způsobí, jestli, kdy a jakým způsobem se diabetes projeví, je ale daleko více.
Genetiku prozatím ovlivnit neumíme, její vliv však můžeme svým postojem k životu zmírnit.
Co může ovlivnit propuknutí diabetu
- Výběr potravin
- Dostatek či nedostatek pohybu
- stres
- rodinné a výchovné poměry
Tyto ostatní vlivy můžeme my dospělí výrazně ovlivnit (jinak je tomu u dětí, neboť jejich ovlivňování většinou řídí rodiče).
Pokud se člověk narodí do rodiny, kde se diabetes vyskytuje, je dobré, aby o riziku věděl, přijal tuto možnost a přizpůsobil svůj životní styl tak, aby rozvoji nemoci pokud možno předešel.
Jak můžeme omezit vliv genetiky
Žít „zdravě“ je to nejlepší pro všechny, ale obzvlášť pro ty, kteří chtějí aktivně předejít diabetu.
Zásady zdravého životního stylu
- Pravidelný a hodnotný spánek
- Pravidelné časté jídlo v malých dávkách s hodnotnými potravinami
- Dobrý pitný režim
- Pravidelná fyzická aktivita
- Pravidelná psychická aktivita
- Přiměřená pracovní zátěž
- Pravidelný odpočinek během dne
V neposlední řadě je důležité předcházet stresu tím, že se průběžně řeší konflikty a vztahové problémy tak, aby se ventilovala psychická nepohoda a nekumulovaly starosti.
I když genetiku nelze neovlivnit, lidé s diabetem nebo rizikem diabetu v rodinné zátěži o ní přemýšlí, když plánují rodinu. O tom byla řeč již v předchozí části článku, nyní si tuto problematiku prohlédneme z jiného úhlu pohledu.
S diabetem v rodině není dobré bojovat, výhodnější pro všechny je situaci přijmout
Pokud v rodině diabetika onemocní další její člen, první nemocný reaguje často svými pocity viny za to, že do rodiny onemocnění vnesl, případně že ho dál šířil. Nejvýrazněji bývají prožívané pocity viny, pokud je dalším nemocným dítě nebo vnouče diabetika. Prarodiče často bojují již dopředu se strachem, aby neonemocněla jejich vnoučata (zvláště pokud sami mají diabetes 1. typu).
S pocity viny se těžko zápasí a je pouze možné takového člověka ujišťovat, že podobné pocity trápí mnoho stejně nemocných, a že jemu i všem dalším v rodině pomůže, když tuto situaci přijme, stejně jako kdysi přijal svou nemoc.
Diabetik může pro dalšího nemocného v rodině mnoho udělat, pomoci vyrovnat se s onemocněním, pokud je sám srovnaný s tím svým, nabídnout cenné zkušenosti a rady.
Strachu a pocitům viny lze v této souvislosti předcházet i tím, že diabetik, který sám ví o nemoci, ale i o její možné prevenci nejvíc, bude rodinu upozorňovat, jak se dá rozvoji onemocnění předejít, nebo jak ji alespoň oddálit.
Aby nedošlo k opačnému efektu a nezačal být se svými radami „protivný“ informace pouze předává, je již na rodině samotné a jejíc
h jednotlivých členech, jak je využijí.
Jiné je to samozřejmě u rodičů diabetiků, kteří vychovávají malé děti. Rodiče by měli svým dětem pečlivě vštěpovat nejlépe osobním příkladem pravidelný denní rytmus, jídelní návyky a zásady boje proti stresu. To je ovšem úkolem všech rodičů, tedy i těch bez onemocnění.
Rodiče diabetici mají v tomto výhodu, že si kvůli své nemoci důležitost životního stylu více uvědomují.
Tím se dostáváme plynule k příštímu tématu, což bude vliv onemocnění rodiče na rodinný život.
MUDr. Jana Komorousová Ph.D.