Když malé dítě onemocní diabetem
A co teprve, když dítě onemocní vážným chronickým diabetem, se kterým bude žít celý svůj další život. To je pro rodinu velká rána. Zpočátku si ani nejde uvědomit všechny důsledky této diagnózy, to přichází až postupně, jak probíhá proces vyrovnávání se s nemocí. Psychika člověka, který onemocní, se musí s faktem choroby vyrovnat. Pokud na tento proces pohlížíme v kontextu rodiny, je zřejmé, že jím prochází rodina jako celek.
Vyrovnání se s nemocí vždy začíná u rodičů. Děti velmi významně vnímají emoce rodičů, ať už je dávají otevřeně najevo, nebo o nich mlčí.
Čím méně rodiče emoce projevují, tím více se jimi děti zabývají, neboť pokud nejsou zřejmé, vyvolávají v nich spoustu otázek, spekulací a pocitů nejistoty.
Jak nemoc vnímá dítě a jak ji bude vnímat z dlouhodobého hlediska, záleží hlavně na přístupu rodičů k němu a k jeho nemoci.
Neexistuje univerzální doporučení, jak se k nemocnému dítěti stavět. Obecně je výhodné jej chránit, ale nedělat z něj nemohoucího chudáka; vést ho k samostatnosti, ale nenechat ho s nemocí samotné; chválit ho, když nemoc dobře zvládá, ale naučit ho také, že ani horší výsledky, pokud se objeví přechodně, neznamenají prohru.
Je dobré dítěti předávat respekt před nemocí, neboť ten představuje motivaci k dobré kompenzaci, ale ne nadměrný strach z následků, který ho bude blokovat.
Je důležité, aby se dítě nemocí zabývalo a přizpůsobovalo svůj denní režim léčbě, ale aby se jí také zcela nepoddalo a nemoc se nestala největším hybatelem jeho životního rytmu.
Je potřeba přistupovat k dítěti a jeho nemoci podle vlastní rodičovské intuice a zdravého rozumu.
Příště: Proces vyrovnání se s nemocí začíná u rodičů
MUDr. Jana Komorousová, Ph.D.