Jedním ze základních problémů diabetika druhého typu je absence granulačního inzulínu.
O co se jedná :
Každému zdravému jedinci se vyrábí inzulín „do zásoby“, a to v podobě tzv. granulí, které se stávají aktivními až v okamžiku, kdy člověk pozře potravu. Granulovaný inzulín začíná ihned po jídle působit tak, aby zastavil zvyšující se hladinu cukru v těle.
U diabetika 2. typu, který je zatím na dietě, se tento inzulin bohužel „do zásoby“ nevyrábí. Diabetikovi se začíná vyrábět inzulin až v okamžiku, když sní svoji dávku jídla. A to je bohužel pozdě.
Proč:
Výroba inzulínu ve slinivce je náročná i časově. A jakmile slinivka inzulín vyrobí, musí tento (než se stane aktivní) ještě nejméně půl hodiny „zrát“. Takže první hodinu po jídle nemá diabetik vůči snězené dávce jídla dostatek inzulinu a hladina cukru v krvi mu nežádoucně stoupá. Teprve další hodinu je vyrobený inzulín „zralý“ a začne snižovat hladinu cukru v krvi.
Co z toho vyplývá:
Především by diabetik měl jíst vždy svoji dávku jídla velice pomalu (dlouho), aby zpomalil trávící procesy a dal slinivce možnost, aby stihla vyrobit inzulín včas. Zpomalení trávení může diabetik ovlivnit také tím, že jí potravu s nižším glykemickým indexem, nebo-li potravu, ve které se štěpí cukry pomaleji (např. luštěniny či celozrnné pečivo). Tato první hodina po jídle diabetikovi bohužel VŽDY zvedne glykémii na nežádoucí hodnotu. Vždy. Protože kdyby se tak nestalo, tak se nejedná o diabetika, ale o zdravého člověka. I velice ukázněný a edukovaný diabetik tuto první hodinu po jídle z hlediska glykémie může obtížně ovlivnit. O neukázněných diabeticích, kteří mají vysokou hladinu cukru stále, ani nemluvím.
Z tohoto hlediska nastává ještě jeden problém:
velice často slinivka (jako by se styděla, že nevyrobila předem „zásobní inzulín“), vyrobí po jídle často inzulínu více než je vůči množství cukru v dávce jídla třeba. Což má za následek opět nežádoucí rychlý pokles glykémie, který rovněž není pro organismus vhodný. Takže diabetik může mít hodinu po jídle např. 11 mmol a dvě hodiny po jídle již jen 4 mmoly. Tyto výkyvy hladiny se považují za nezdravé. Je potřeba si také uvědomit, že pokud glykémie bude 11 mmol a pak 4 mmol jen někdy, tak se nic neděje. Ale pokud se tak děje řadu let, dosahují počty těchto výkyvů mnoha desítek tisíc, a to již je situace, která se může projevit některým z dia problémů.
Je pravdou, že každý organismus reaguje na vyšší glykémii jinak, ale pokud to myslí diabetik s cukrovkou a se svojí budoucností vážně, pak by si měl pořídit glukoměr. Tyto stavy po jídle je dobré si změřit a ověřit si tak, jak se slinivka, inzulín a glykémie chovají a podle tohoto zjištění vytvořit svoji vlastní strategii, jak s touto nežádoucí milenkou žít co nejdéle bez problémů.
Richard Nocar
Komentář MUDr. Mgr. Sylvie Špitálníkové
S tímto značně zjednodušeným laickým vysvětlením lze souhlasit. U diabetu druhého typu je oslabena nebo úplně chybí první fáze jídlem stimulované sekrece inzulínu. Celková produkce inzulínu může být dostatečná či dokonce vyšší než u zdravých jedinců. Tato porucha je dědičná a geny za ní zodpovědné dostáváme do vínku od svých rodičů.
Dalším problémem bývá zvýšená odolnost tkání proti účinkům inzulínu – inzulínová resistence. K jejímu překonání je třeba zvýšit množství vyprodukovaného inzulínu, což nemocná slinivka po nějakém čase již nedokáže.
My sami můžeme pomoci ke zlepšení oslabené slinivky v našem těle zvýšením tělesné aktivity a výběrem potravin s nižším obsahem sacharidů a tuků.