Nemůžeme ovlivnit : Genetickou odolnost vůči vyšší glykémii
Přece něco můžeme ovlivnit: Rychlost postupu diabetu
Jak?
Informovaností, svým přístupem ke správné životosprávě a pozitivním přístupem k životu.
U každého člověka jeho buňky (máme jich přes šedesát bilionů a hladina cukru se týká každé z nich) reagují na zvýšenou hladinu cukru jinak. Obecně literatura uvádí, že při dlouhodobé hladině cukru nad 10 mmol mění všechny buňky v našem těle své fyzikální, chemické i biologické vlastnosti. Ale je to velice individuální. Znal jsem člověka, který žil (ač je to neuvěřitelné) léta v pohodě s glykémií nad 20 mmol, ale znal jsem také paní, která velice brzy měla fatální problémy při glykémii jen nad 10 mmol…
- Šířku (světlost) našich cév
S tou šířkou našich cév se rodíme a je to dar do vínku od našich předků. Nemusejí to být vždy přímo jen rodiče. Šířka našich cév se samozřejmě postupem let snižuje a v tomto případě u diabetu se navíc zmenšuje ještě tím, že stěny cév do sebe (za přítomnosti nadměrné hladiny cukru) „nasávají“ nadbytečný cholesterol, což je obecně jeden ze základních problémů diabetu.
- Oblost či ostrost „zatáček“ našich cév
V oblasti srdce a mozku nám určují, jak rychle (či pomalu) se nám budou v těchto „zatáčkách“ tvořit usazeniny (podobně jako v řece), které nám snižují průchodnost v těchto místech, až nám tuto průchodnost případně i zastaví. Což je pak fatální situace.
Mnoho z nás, ať už z nevědomosti či alibismu pro vlastní nechuť k potřebným změnám životního stylu,hlásá: „Pan X zemřel v padesáti, nekouřil, nepil a sportoval a naopak pan Y na to kašlal, kouřil, pil, byl tlustej, nesportoval a byl tu do vosumdesáti!“
To je ale nejhorší životní omyl! Pan X (ten se zdravou životosprávou) měl prostě jen genetickou smůlu. Narodil se s úzkými cévami a s ostrými jejich zatáčkami v srdci či mozku. Proto se poměrně rychle ucpaly, poměrně rychle zanesly v zatáčkách a on zemřel tudíž v padesáti letech života svého. Kdyby ovšem pan X žil nezřízeným životem jako žil pan Y, pak by byl zemřel již ve třiceti letech. Naopak pan Y, kdy byl žil s rozumnou životosprávou, pak by se jistě dožil ne osmdesáti, ale sta let. Takže to je celá pravda.
Richard Nocar